Antičas je pojem vycházející z časové mechaniky. V roce 2370 byla časová mechanika poměrně novou teorií. Antičas se jeví, jako by plynul vůči normálnímu času opačně.

Vztah mezi normálním časem a antičasem lze přirovnat ke vztahu mezi hmotou a antihmotou. Kdyby se čas a antičas dostaly do přímého styku, vznikla by jejich naprostá anihilace, tedy vzájemně by se zničily. Výsledkem této anihilace je vygenerování časové energie. Tato interakce – antičasová erupce - by byla příčinou zničení klasického kontinua.

Takový jev byl vyvolán ve třech časových dobách – v alternativní časové linii k roku 2364, v roce 2370 a pouze rámcově dané doby v budoucnu – třemi současně vyslanými inverzními tachyonovými pulsy ze tří lodí USS Enterprise-D do stejného místa v prostoru. Tím byla narušena subprostorová bariéra a antičasová anomálie, která byla touto bariérou izolována, se začala rozlévat do "normálního" prostoru. Bariéra byla později nahrazena statickým warp pouzdrem a tím nebyla zničena probíhající časová linie.

Časová energie vznikající při anihilaci času s antičasem má velmi nepříznivý vliv na organickou tkáň, v podstatě její příčinou se navrací do dřívějšího stadia – mládne, například stará jizva vymizí nebo lidský plod se začne vracet do méně vyvinutého stavu (TNG: All Good Things…).